Kam kráčíš v mlze ztracen?

V posledních dnech naše krajina zahalila se do mlhy. 

Cítila jsem se podobně, jako se odráželo venku. Ztracená.

Ztracená v houšti nařízení, opatření, rozhodování mezi bojem, pasivitou a jakoukoli jinou aktivitou. Nechutí jít bojovat, odporem vůči starému a nejistotou, jak ven z kolotoče.

Jak tedy ven z mlhy? 

Tato mlha už není závojem zapomnění, kterým jsme přikryli oči, udusili uši, umlčeli ústa a utlumili cit. Není ohrožující ani dusící. 

Je k nám milosrdná v tom, že odstranila existenci okolního vnějšího světa.

Je to, jak bych právě teď existovala na celé Zemi jen já sama.

Kráčím cestou necestou… Na procházce mezi sutinami trosek slavné velkomoravské říše, skryta v mlze, vnímám odpočívající přírodu, která už potichu otevírá oči ze zimního spánku. Jen hladový datel rušil posvátný klid tohoto nádherného silového místa.

V momentech, jako je tento, jsem vedena hluboko do nitra.

Zmatek a chaos okolního světa je za hradbami daleko odtud, zůstává jen ticho, mír, pokoj. 

A nicota.

Uvědomuji si, že z toho zmatku, který ,,tam venku” prožívá mnoho lidí, který přivádí mnohé skoro k šílenství, který rozvrací vztahy…

Z toho hurikánu vede jediná cesta.

Stát se okem, středem bouře.

Obklopit se tichem jako mlžným příkrovem a zůstat v něm.

Pomalu, ale jistě se právě tady, v prostoru naplněné potenciálem všech zvuků rodí to nové.

Jedině v tomto klidu uvnitř sebe lze najít vlastní světlo na cestu ven, z mlhy do světa.

V tichu zaslechneme jemný hlas naší duše.

Zpočátku se rodí otázky:

  • Kdo skutečně jsem?
  • Kam jdu?
  • Jaký život mě láká? Jaké vztahy a lidi chci mít kolem sebe?
  • Co opravdu chci? Žít, nebo přežívat?
  • Jak moc zvládnu čelit síle draka venku?
  • Dokážu se setkat se svým vlastním drakem - strachem?
  • Z čeho mám největší strach?
  • A co je za tím vším?

Všechny odpovědi leží hluboko v podstatě našeho bytí. 

Mého bytí. 

Mého Já Jsem.

Kudy vede cesta z mlhy, chaosu, bouře? 

Všechny cesty vedou do Říma, říkává se.

Ano, všechny cesty vedou do středu nás samotných. Na konci našeho putování se postavíme tváří v tvář sobě a uvidíme pravdu v její nejčistší podobě. 

Kdo Já Jsem.

Otázka je – kdy a s jakými zkušenostmi.

Máme svobodnou vůli tvořit vše, po čem toužíme, a způsobem, jaký si vybereme.

Jako lidstvo jsme vyzkoušeli už mnohé, dostali jsme se na hranici neudržitelnosti.

Víme, že je čas a nutnost jít dál jinak.

A jak tedy?

V jaké energii, s jakým naladěním tvořím? 

Je velký rozdíl, z jaké frekvence vysíláme náš signál. Jakou energii šíříme ze sebe do okolí.

Zda naše motivy a jednání vycházejí ze strachu, obav, hněvu, úzkosti, stresu, závisti, viny… 

Nebo naopak tvoříme v radosti, míru, pokoji, lásce.

Ten rozdíl je nosný.

Nízké emoce nás stahují zpět do chaosu, zmítají námi, ovládají nás. 

Lze z nich vystoupit – někdy jednoduše tím, že jim nedáváme pozornost. Neposloucháme démony v hlavě, podíváme se na strach, pojmenujeme a jdeme dál…

Někdy je nutné uzdravit hluboká zranění z minulosti, často pocházející z dětství. Je potřeba dojít pokoje pochopením sebedestrukčních programů, které si neseme z našich rodových linií. Je důležité uzřít a změnit staré dohody, přesvědčení a sliby, které jsme sami sobě dali kdysi v minulosti jako odpověď na bolest při prožívání určité situace…

Pro každého z nás existuje cesta, způsob, jak skoncovat se starým a nefunkčním životem, pro každého se najde ta správná technika, průvodce, terapeut, metoda, způsob změny, když se rozhodneme z hloubi našeho srdce. Řešení je vždy blízko, když je člověk připravený.

Někdy stačí se JEN  jasně ROZHODNOUT.

A silou touhy žít jinak ukončit veškerou bolest. 

Quo vadis? 

A po hlubokém léčení, když tvoříme v plné pozornosti k sobě a v poli vysokých vibrací či emocí, tehdy se stáváme skutečně TVŮRCI naší nové reality.

  • Stojíme v oku hurikánu, který se otáčí kolem nás.
  • Jsme šťastní a naplnění tím, že jsme.
  • Mlha se zvedá, rozpouští se sama.
  • Cítíme se plni odvahy a síly čelit světu venku s klidem a v pokoji.
  • Jsme naplněni vděčností za minulé zkušenosti.
  • Cítíme radost a naději.
  • Víme, co chceme, víme, kam toužíme jít a jak chceme žít.

Za touto představou vine se cesta lemovaná rozmanitými květy, stromy, zvířaty, lidmi…

Tudy kráčím ven z chaosu.

Stanislava Sóham
Jsem průvodkyně na cestě vnitřní transformace ke svobodě a životu v celistvosti. Miluji lidské příběhy a ukazuji hluboké souvislosti v příbězích duše napříč časem i prostorem. Provázím klienty do hlubin nitra i k výšinám bytí k sebepoznání a integritě mysli, duše a těla v Jednotě. Tvořím přechodové rituály s vysokofrekvenčními PORTÁLY k propojení napříč dimenzemi.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.