Brána domů

Mami, víš, co je černá díra?

A ty víš? 

Je to portál.

A co je portál?

Brána.

Brána? 

Ano, brána domů.

Cože???

No, jakože někde jsi a ten portál tě dovede domů.

Můj téměř šestiletý syn velmi jednoduše vystihl současnou situaci.

Mnozí se utápějí v depresích, ve stresu z toho, co bude, hledají záchranu kdekoli. Jiní třeba ne ve stresu, ale stejně nejistota doléhá a vymýšlejí nejrůznější scénáře života příštího. Života po… 

A mnoho jiných lidí, stále víc, se utíká k duchovnímu světu, aby neslyšeli okolní svět a zaslechli sebe, svůj tenký hlásek uvnitř hrudi. Hlas Boha. 

My se synem utekli z domácnosti přeplněné informacemi z veřejnoprávních i soukromých médií, stresu a chaosu do vlastního mini světa – čtyři zdi, mír a pokoj. Učíme se žít spolu pomalu, bez stresu a tlaku času, kde už bychom zase měli být… Je to úplně nové, po pár dnech skřípání se dostavil pokoj mezi námi. 

A do toho můj malý princ pronesl slova o černé díře.

Ano, svět se utápí v chaosu, informace a strach vtahují mnohé do víru – jako černá díra, která pohltí všechno světlo do sebe, nic nezbude.

Přitahuje totiž právě světlo. 

A zároveň je portálem. 

Bránou domů.

Byli jsme už tak daleko od domova v srdci, domova v sobě… 

Tolik zpustošených hodnot, zničených vztahů, komunikace založené na manipulaci, zdánlivé jistoty v rámci otrokářských systémů… 

Toto “světlo” bylo iluzí, hrou, klamem a teď je vtahováno temným vírem.

Není jiné cesty.

Pouštím se.

Nemám sílu a ani už nechci bojovat s vírem černé díry, plavat proti proudu nebo hledat záchranu někde venku či zachraňovat cosi, co možná stálo za to. Tento život už nechci žít.

Nechávám se unášet v důvěře. Třeba v tom chaosu okolo najdu sebe, své já ukryté hluboko uvnitř.

Třeba na konci víru najdu všechno, po čem toužím.

A když ne, ušetřím síly, které bych napínala při boji s proudem chaosu, a použiju je potom. Vytvořím svět, jaký chci. Na troskách toho, co najdu.

Šťastné plynutí, přátelé…