Na počátku

Kdysi dávno, na počátku věků, se na neznámém místě nekonečného Vesmíru (možná tehdy ještě byl konečný, a tudíž to mohlo být na jeho konci) zrodila Láska…

Jen tak, z ničeho, sama ze sebe, jako Velký třesk.

Promnula si oči a rozhlédla se kolem.

Nikde nic. Nikdo. Nikdy. 

To je divné, pomyslela si, přece tu nejsem sama. A kde vlastně jsem?

Je na tobě, abys dala světu podobu, jakou budeš chtít, aby měl, zazněl hlas v její hlavě. 

Kdo jsi?

Já Jsem.

A já nejsem?

Ještě si neuvědomuješ sama sebe skrze jiné, tedy zatím nejsi.

Ale já se vidím, slyším…

To nestačí. Musíš žít. Tvořit a žít skrze stvořené.

A to můžu dělat cokoli? Třeba… zpívat? Skákat? Cvrnkat kuličkami?Brát schody po třech?

Co chceš?

Jsi Láska. Můžeš úplně všechno.