Pochodeň lásky a odvahy

Stanislava Sóham1087x0 Komentářů
Dva světy.
Dvě Země.
Dva vesmíry koexistující vedle sebe.
Tak vnímám dnešek.
Stalo se to, o čem jsme s vykulenýma očima v roce 2012 snili a hloubali – jakže to teda vlastně bude? Jak jako budeme přecházet mezi dimenzemi? Jak jako budeme pro některé lidi neviditelní??
Teď to žijeme.
  • Denně potkáváme lidi z jiných světů, někteří zoufale touží udržet staré, čemu věřili celý život, jiní se vrhají vstříc novému, co teprve se tvoří – a někde je, jinde není zatím vidět zřetelně.
  • Denně vnímáme, jak lidé kolem nás neslyší to, co skutečně říkáme. Jak si vykládají SLOVA po svém, vnímají pouze to, co znají.
  • Denně v sobě řešíme, zda snížit či nesnížit svoje vibrace kvůli tomuto či jinému – vysvětlovat či nechat být?
  • Denně sami sebe ladíme do harmonie, aby nám bylo hezky a cítili jsme skutečně svoje nitro.
  • Denně se mnohokrát vracíme do svého středu, do svého srdce.
  • A denně se často ty nejbolavější a nejcitlivější ,,boje“ odehrávají v kruhu našich nejbližších – mezi rodiči a dětmi, mezi partnery, mezi přáteli.
Tady přecházíme mezi světy.
Jsme převaděči.
MOSTY.
A vždy, abychom svoji úlohu zvládali, abychom žili a cítili, musíme se někdy odstřihnout a vrátit se do lásky v sobě, do respektu a do hlubin světla sami v sobě.
Někdy pomůže posunout ÚHEL POHLEDU.
Viděla jsem v posledních dnech zvenčí opět velkou nálož strachu, obav, úzkosti a nepochopení ve vlastní rodině.
Chvíli po střetu jsem vylévala emoce a cítila velkou lítost… A pak jsem to VĚDOMĚ otočila: Vzpomněla jsem si, jak můj otec často vyprávěl o době totalitní, kdy odmítl ohnout hřbet před zvůlí komunistického režimu i za cenu, že nebude mít žádné výhody. On ani jeho rodina.
A pochopila jsem.
Pochodeň lásky a odvahy nesu já. Neseš ty. Neseme teď my.
Nejenom pro naše děti, nejen pro nás samotné, abychom mohli žít ve svobodě a respektu. Ale i ZA NAŠE RODIČE, kteří svoji úlohu sehráli dříve před námi.
Tento plamen ozářil opět moje srdce a dodal chybějící smysl dalším kouskům skládačky.
  • My jsme skutečně ti, na které se čekalo.
  • My sami jsme na sebe čekali.
  • Už není čas zaclánět si ve výhledu a trápit se tím, co neumíme, nevíme, v čem ještě nejsme dost dobří.
  • Máme vše, co potřebujeme a můžeme mít.
  • Máme sebe navzájem.
  • Na minulosti můžeme stavět novou budoucnost – na jejím pochopení a přijetí. Na vděčnosti za vše, co se odehrálo – pro nás.
  • Máme kompas nejvzácnější – svoje SRDCE.
Takže – se srdcem na dlani – vstříc novým začátkům, nové Zemi, novým cestám…
Odpoutejme se a uvolněme se, prosím.
V lásce  Sóham
Stanislava Sóham
Jsem učitelka svobody, průvodkyně příběhem duše, vědomá žena. Vedena darem své duše - hlubokou empatií a schopností vnímat souvislosti lidského příběhu daleko za viditelným obzorem - učím lidi projít hlubinami jejich jedinečného životního příběhu a na dně objevit sebe. Svoji sílu, krásu, originalitu. Začít měnit život k obrazu svému a žít otevřené pravdivé vztahy.
Podobné články
5+1 důvod, proč je užitečné naučit se pracovat s PORTÁLY

Portály jsou magickými branami k propojení Země a vesmíru, zářiče i prostupní…

Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

Poslední dny mi často vytanou v mysli slova: Dnes ještě zapadá slunce…

Proměna ženy

Milý muži, vše se rychle mění. I já jsem v procesu proměny.…

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.