Pozvi vášeň do života

Spaluje mě vášeň. Hořím vášní. Vášnivé polibky, vášnivé objetí, tanec plný vášně… vášnivé cokoli…

Znáš to?

Pamatuješ si na prožitek vášně? 

Jaké to je, cítit vášeň v těle?

Jaké to je, nechat se pohltit vášní? 

Často spojujeme vášeň pouze se sexualitou – a přitom sexuální energie je základní tvořivou silou našeho vesmíru. Při sexualitě či jiném intimním spojení s partnerem zaměřujeme svoji pozornost hlavně na toho druhého, na náš milovaný protějšek. 

Chci se dnes věnovat vášni, která proudí bez nutnosti spojení s druhým člověkem, která vychází z našeho osobního spojení s tím živým proudem inspirace, energie, zdroje.

Energie tvůrců…

Pozorujeme-li děti při jejich aktivitách, kdy zcela ponořeny objevují a zkoumají svět kolem sebe, vidíme, že jsou schopny třeba hodinu zkoumat peříčko. Jsou plně soustředěné a šťastné. Jakékoli násilné vyrušení má za následek pláč, vztek vyjadřující míru jejich frustrace – přerušil se tok energie. 

Jsme-li pohlceni vášní, jsme jako děti. 

• Všemi smysly vnímáme pouze jediné, 
• plně prožíváme přítomný okamžik, čas neexistuje, 
• okolní svět zmizí a zůstane jen objekt či proces tvoření,
• cítíme proudění energie skrze naše tělo, 
• vnímáme oživení – jako by život začal víc chutnat, 
• naše fyzické tělo se nabije novou silou, nekonečnou blažeností, 
• smysly jsou jakoby zostřené a zapojeny všechny najednou, 
• nadšení prostupuje celým naším bytím,
• cítíme jednotu, propojení všeho se vším na rovině jiné, než jsme zvyklí. 

Naplno se oddáváme tomuto proudu bez kontroly, bez hodnocení, bez obav, co z toho vzejde. 

Naše nižší lidské já se vytrácí, lidské ego mizí v tomto proudu – neboli FLOW – jak se také říká. 

Cítíme život v každé buňce svého těla, v každém atomu dechu, cítíme se obrovští až nekoneční…

A důsledkem tohoto silného prožitku, pokud se nám povede jej naplno si uvědomit, je příliv obrovského štěstí, nadšení, tělo se nabije novou silou, bezbřehá blaženost prostoupí celé naše bytí… a většinou následuje tvoření ve hmotě. Potřebujeme nějak vyjádřit, dát ven tu nádhernou sílu, energii.

Někdy přímým výsledkem vášnivého zaujetí a bytí v přítomném okamžiku je už vytvořené NĚCO.  Třeba v podobě ručních prací, vaření, psaní knih nebo článků, malování, tvoření svíček či mandal, láskyplné masáže věnované někomu drahému, nové básni či písni. 

Realizace inspirace ve hmotě… 

 Tajemství zůstat mladým je uchovat si neřízenou vášeň pro potěšení.

Pro mě vášeň je spojením Země a Nebe, je to plné ponoření se do hloubky sebe samé a zároveň napojení na posvátnou energii Stvořitele.

Abych mohla vnímat vášeň ve svém těle bez nutné spolupráce druhého, potřebuji vnímat svoje tělo.

Zastavit se. 

V současném světě, kdy společnost nás naučila věnovat se více požadavkům světa vnějšího a druhých lidí než potřebám svým vlastním, kdy kvantita je nadřazena kvalitě, kdy rychlost je víc ceněna než bezpečí, kdy jsme převzali model pragmaticky se chovat v každé situaci, kdy naše potřeby odmalička byly znevažovány a přebíjeny příkazy a modely starších, v této době je prožitek vášně jeden z nejžádanějších na trhu. 

Tolik se cítíme odpojeni od svých těl, od našich skutečných potřeb – už v dětství nám přece jiní vštěpovali, kdy je či není zima, kdy je potřeba jíst, kdy jsme unavení a musíme odpočívat… že jsme se naučili vyhovět jiným a svoje vnímání zapnuli na AUTOPILOTA. Jinak by totiž následoval jeden konflikt za druhým. Bylo to jednodušší než stále dokola plakat, křičet, vztekat se a doufat, že okolí pochopí.

 Tady to začíná, potlačením sebe samých jsme se odpojili od vlastních pocitů a respektování svých niterných potřeb.

Plodem tohoto potlačení je současná civilizace robo-lidí. 

Také vídáš v ulicích měst podobné jevy? 

Lidi s klapkami na očích a špunty v uších, spěchající do práce či z obchodu, zahlcení povinnostmi a musy, ponoření do dramat a bojů se sebou i druhými? Lidi se srdcem zahrabaným pod nánosy dávných křivd a bolestí, nedovolující si zplna se nadechnout? Lidi utopené v myšlenkách na to, co se musí a mělo by se nebo naopak nemělo? Lidi pohlcené strachem z toho, co přijde, co se děje ve světě, co ti druzí po nich zase chtějí…? Svědomitě plnící veškerá nařízení a příkazy…

Člověk nebyl stvořen v robo-verzi. Nejsme tady na Zemi proto, abychom jen poslouchali druhé. 

Kde v tom je naše touha, vědomí a radost? 

Kde je cítění života jako proudu? 

Kde je v tomto chaosu a rychlosti prostor pro vášeň? 

Zbývá už jen možnost zažít ji formou uvolnění při sexuálním aktu, jindy přece není čas na něco takového!

Prvním krokem z krysího kolečka ven je ZASTAVIT SE.

Jsme naučení stále něco dělat, vytvářet zisk, produkovat cokoli, hýbat se a to pořád. Jít za nějakým cílem. Kdo nic nedělá, je divný a navíc označovaný za lenocha. 

Vyzkoušeno na sobě i jiných – teprve v době plného zastavení se je možné začít vnímat pocity svého těla, skutečné pocity JÁ. Vnímat jemné chvění buněk, vnímat tlaky na některých místech a proudící sílu vášně celým tělem.

Zpočátku je možné, že nebudeš mít čas, děti nebudou spolupracovat, navalí se na tebe víc povinností… Jde o rozhodnutí. Chceš skutečně žít šťavnatý blažený život? Cítit sebe plněji a plynutí energie života samého? 

Teď.

Zastav se, uvolni své tělo i mysl a věnuj se sobě – co by rádo dělalo či nedělalo tvoje tělo? 

Kam tě vábí intuice?

Následuj její hlásek…

Mnoho lidí zpočátku potřebuje něco jako návod – vyzkoušené formy, jak se blíže spojit se sebou, jsou např. intuitivní tanec, zpěv, bubnování, hra na hudební nástroj, bojová umění, meditace, ženské a mužské kruhy, posvátné rituály, osobní konzultace a emoční terapie, intuitivní masáže…

Vnímal/a jsi někdy vášeň svého těla během masáže? Ooooh…

Mezi jiné, už tvořivé způsoby patří jakékoli ruční tvoření, práce na zahradě, malování…

A v neposlední řadě – vášeň, která projde opakovaně celým tělem, chce být žita. Touží stát se nedílnou součástí našich životů.

A tehdy – žena ponořená do vášnivého zaujetí vaří, tančí při úklidu a zažívá blaženost i při žehlení…

Občas se necháme zviklat strachem z nesouhlasu okolí, posuzujeme, co je či není vhodné a praktické, raději poslechneme autopilota a jdeme dělat cokoli “užitečného”. Ano, dostaví se “dobrý pocit”, že jsme zase něco zvládli, uspokojení nad výsledkem – ale cítíš to v těle? To nadšení, radost a zároveň pokoj? 

A jindy zase mnoho let prožitých ve stresu zanechá znatelnou stopu a potřebujeme určitý čas, kdy neděláme nic. NIC. Vytvoříme si volno, abychom mohli dělat něco, co nás vábí… a nejde to. Tělo i mysl touží po klidu, nicotě, prázdnotě.

A až se nasytíme možnosti ne-dělat nic, přijde z nitra pokyn následovat touhu svého srdce.

Buňky v těle začnou vířit rytmu radosti beroucí dech. Do celé bytosti se naleje život, já ustoupí ze scény, zmizí okolí a rozplyne se čas.

A vznikne něco překrásného.

Originálního.

Něco z nás samotných, z pramene energie zrodí se Krása sama.

Tato Krása a Blaženost začnou se hlásit o pozornost stále častěji a častěji, a pokud jim dopřejeme sluchu a uzříme je, dovolíme vstoupit vášni do denního života. Naše dny se naplní nádhernými, posvátnými okamžiky – a takový život, to už je iné kafe. ♥