,,Mami, je mi jedno, jestli zrovna děláš nebo neděláš vtípky a blbinky, ale není mi jedno, jestli mám maminku a jakou,“ dnes při usínání pronesl syn.
U nás to byl rok plný poznávání a odpoutání se.
POZNÁVÁNÍ – sebe navzájem a sebe samých. Vedla jsem sebe i syna k hlubší introspekci, k nahlížení do skutečných motivů jednání a mluvení svých i jeho. V šesti letech je skvělým parťákem i v této oblasti a velmi rychle chápe a praktikuje.
ODPOUTÁNÍ SE – od představ o sobě samých, od představ o těch druhých, od mateřství a zajištění obživy jako svazující zátěži, od synovství jako pouta zatíženého vděčností, od starých programů rodu, od vžitých vzorců „dobrého“ pracovníka, kamaráda a člena rodu i širší společnosti, od nátlaku na sebe a svoje fyzické tělo… Témat přehršel. Nebylo dne, kdy bych nezpracovávala něco napříč časem a prostorem.
Vystoupit ze své komfortní zóny.
A souběžně s odkládáním pout přicházela větší LEHKOST do mého bytí zrcadlená větší UVOLNĚNOSTÍ mého synka. Děti jsou skvělý barometr.
Téma BÝT VIDĚT je pro mne dosud zásadní, je spojené se strachem z kopanců od okolí. Ale – souběžně s odpoutáváním sebe od jakýchsi zažitých projekcí přichází stále silnější pocit: Je mi to vlastně jedno.
Rok důvěry, dalo by se říct/napsat.
Rok založený na pevné víře, občas kolísající, že mé vedení, mé Vyšší já, které prodlévá ve sféře bez omezujícího ega, že tato nitka k jasnému Božství přesně ví a vede mě. A záleží jen na mně, jak se nechám vést nebo kolik strachů a imaginárních obav ještě poslechnu… Vedení je stále jasnější, ukazuje již i souvislosti, které zpočátku roku byly zahaleny mlhou. Teď již je vidět aspoň část dokonalosti, jíž ta Božská tapiserie je tvořena.
S odpovědností…
Ta odpovědnost mě zpočátku drtila svojí tíhou, toužila jsem, aby všichni UŽ procitli, aby uviděli a začali měnit…
A s tím souvisí také jedna z nejdůležitějších cest tohoto roku – RESPEKT a UCTĚNÍ cesty a úrovně každé živé bytosti. Ať už se jedná o člověka, živočicha, rostlinu, strom, kámen, virus, bakterii…
Každý má právo žít tak, jak chce a potřebuje.
LÁSKOU.
Život začíná v nás samých, žijeme každý ten svůj jedinečný originál.
I změna může tak začít v každém z nás, v ten pravý čas, kdy dozraje. Jen my sami v hloubi sebe víme, co je pro nás TO NEJLEPŠÍ.
A proto nám všem přeji – jen to nejlepší…
Děkuji za tento požehnaný rok a naplněna důvěrou vstupuji do nového… s vámi, drazí milovaní.
V lásce nám žehnám
Sóham