Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

Poslední dny mi často vytanou v mysli slova: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Kdysi jsem četla stejnojmenný román zachycující fantazijně příběhy posledních dnů této nádherné civilizace… a silně mě zasáhl.

Pamatuji se. Na mnoho… nejen z doby vzestupu, i pád.

A jako by i současná doba nesla v sobě pachuť podobné apokalypsy… Připomíná se.

Možná i proto každý východ slunce vítám s radostí a vděčností… a zapadající sluneční paprsky hladím s něhou a poděkováním.

Jenže

Jenže jsem se přistihla, že se bojím…

Ha, i já mám strach!!!

Ano, nakrátko mě ovládlo vnější kolektivní pole naplněné hutnými emocemi.

Když už vím, jak se strachem nakládat (o principu je článek Interview se Strachem) nedovolím mu ovládnout mě. Stačí jej identifikovat a přetavit v podporu.

V současnosti se v kolektivním poli vyplavují staré záznamy, otisky zkušeností dob dávno minulých… pocity selhání, bezmoci, emoce viny a strachu… pocity beznaděje, oběti…

Nejsou teď, nepramení z přítomnosti.

Jen se vyplavují teď.

Nádech… výdech…

A díky tomuto poznání jsem prohlédla LEST, ILUZI, LÉČKU… naší vlastní kolektivní mysli.

NA VŠE SE TOTIŽ DÁ POHLÍŽET RŮZNOU OPTIKOU.

BUĎ JSEM OBĚŤ, NEBO TVŮRCE.

VYBÍRÁM SI… TEĎ.

Emoce, pocity…přicházejí jako poslové a ukazují, co jsme skutečně zač.

Buď se sami na sebe můžeme nadále dívat jako na ty, kteří způsobili zkázu tohoto světa… a mnohých jiných. A hroutit se pod tíhou viny, klesat do beznaděje a utápět se v nejistotě…

NEBO si volíme opak.

Dobrák, nebo zloun? Světlonoš, nebo temňák?

Očima Boha nejsme ti špatní, naopak. 

Jsme silné duše, které v mnoha podobách lidských těl a životů, v rozmanitých formách prožily spoustu zkušeností, jimiž bylo OBOHACENO STVOŘENÍ. 

Tyto zkušenosti jen naše MYSL hodnotí jako dobré, přínosné – nebo naopak špatné, zlé.

My sami jsme tím soudcem sami sobě. 

A pak jiným.

Tyto zkušenosti vzestupů a pádů přinesly střípky POZNÁNÍ mezi ovoce stromu Života. 

Tyto zkušenosti štěstí i bolesti zakreslily nevídanou barevnou stopu v tapiserii Života.

Tyto bohaté a rozmanité střípky emocí, pocitů, prožitků…pomohly společně vytvořit TO, CO JEST.

My jsme TVŮRCI

Tvoříme každým okamžikem.

Jsme zároveň projevem Života samého a zároveň pozorovatelem.

Kdysi jsme možná některou z emocí nemohli prožít v pochopení, rozpustit v přijetí… a obalit láskou a něhou. Tehdy.

Teď můžeme.

Existuje spousta technik, metod, průvodců… pracujících s emocemi, každý má přístup a možnost vzdělat se. Pracovat se sebou. 

Jakmile kopnu cokoli pod koberec a zbytek nalakuji narůžovo, vytvářím ILUZI.

Jakmile dovolím emocím, aby mě vtáhly do víru uragánu, tvořím CHAOS.

Děkuji, že dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou… a vnímám velikou KRÁSU nově se rodícího světa. Vzchází z trosek něčeho starého, co také kdysi bylo vnímáno jako krása. A dosloužilo. Naplnilo svůj potenciál. Co vzešlo z TOUHY PO POZNÁNÍ.

Děkuji, děkuji, děkuji, s úctou se skláním před šíří a velikostí Života. Nořím se do hloubky POZNÁNÍ. Dovoluji DŮVĚŘE, aby směrovala moje kroky… A děkuji… i strachu, že střeží práh jeskyně pokladů a upozorňuje mě na to, že procházíme branou.

Nacházíme se přímo v porodním portálu sebe samých, milovaní…

V lásce a s úctou

Sóham